Proběhlo setkání Štafety v Praze


Vlak z Ostravy do Prahy přijíždí brzy – ještě si stihneme společně zajít na kávu. Chvíli před půl pátou přicházíme k tradičnímu místu u prodejny Vodafone, ale něco je jinak. Je nás tady mnohem méně než při kterémkoliv dřívějším setkání. Z Kutné Hory přijel jen jeden tým stejně jako z Humpolce, Plzeň nakonec taky nedorazila. Ale jak řekl František: "Bude to komorní, ale zato rodinné setkání".

Ještě za světla si prohlížíme budovu, kde sídlí Přírodní škola. Moc dlouho se tady ale nezdržíme – rozdělujeme se na čtyři skupiny a jdeme zachraňovat naše kamarády, obklíčené četníky, před transportem. Okolí nádraží Praha-Bubny, odkud před sedmdesáti lety odjížděly vlaky do ghetta, mi připomíná pietní atmosféru Terezína. Zvedá se vítr, slunce už dávno zašlo, vracíme se zpět na Strossmayerovo náměstí.

Scházíme se společně u stolu. Před večeří složenou z toho, co jsme doma napekli, nesmí chybět hymna ŠKIDu. Vždyť už za chvíli nás čeká milé překvapení – krásný ruský film o této nápravné škole a její studentské samosprávě.

Ráno nás budí sluníčko. Autobus do Lidic jede brzy. Moderní expozice na tomto smutném místě opravdu umí zaujmout. Krátké projekce s výpověďmi přeživších, dopisy lidických dětí, fotky popravených mužů a k tomu výklad pana průvodce, na kterém lze hned poznat, že ho náš zájem těší. Každý sám si teď prochází místa, kde dříve stávaly domy. Dnes tragédii připomíná sousoší dvaaosmdesáti lidických dětí, které nepřežily, obnovený rybník, základy Horákova statku, půdorys kostela ze 14. století. Vůbec nevadí, že fouká ostrý vítr a tužku k zaznamenání svých dojmů téměř nejde udržet v ruce, skrze tuto malou bolest se lze alespoň trochu přiblížit jejich bolesti.

Po obědě v restauraci se vracíme do Prahy, abychom se setkali s pamětníkem Pavlem Wernerem. Do třídy vchází neuvěřitelně energický člověk. Po boku své sympatické dcery nám vypráví především o svém pobytu v Terezíně a selekci před „doktorem“ Mengelem. I po všech hrůzách dokáže zavzpomínat na hezké věci – třeba na to, jak v ghettu sbíral obaly od žiletek, protože se zkrátka nic moc jiného sbírat nedalo.

Po jeho odchodu si pouštíme dokument na motivy povídky z časopisu Rim-rim-rim, který natočila Přírodní škola. Klub pěti terciánů se opravdu povedl!
Večer za tmy nás čeká další silný zážitek. Společně jdeme cestou, kudy chodili povolaní do transportu. Opět je zima a vítr na nádraží Praha-Bubny nám bohužel nedovolí zapálit svíčky. Každý z nás si ale jednu vezme domů a světlo za životy zemřelých můžeme zažehnout alespoň tam.

Neděle je ve znamení prohlídky Židovského muzea. Na Staré Město přicházíme pěšky, cestou míjíme Stolpersteine se jménem Petra Ginze, u kterého se vlastně celý projekt Terezínské štafety zrodil. Čekají nás tři synagogy a starý hřbitov.

Na úplný závěr si na Staroměstském náměstí zkoušíme své přesvědčovací schopnosti. Za jakou nejcennější věc lze postupně vyměnit dřevěný kolíček? Za sýry, voňavku i tácek halušek.
Další víkend s přáteli z celé České republiky je za námi. Děkujeme za tento krásný zážitek a doufáme, že se v září znovu sejdeme a bude nás o něco víc.
Ostraváci