Napsali o nás



Na této stránce najdete myšlenky, články a videa, které o Vedem a Terezínské štafetě napsali pamětníci, média a všichni lidé, která tvorba kluků a holek nejen z Terezína zaujala.

 

Česká televize - Události v regionech - 29. září 2013


Český rozhlas Radiožurnál - odhalení pomníku J.J. Kratochvíl

 

Celý článek najdete na webu Českého rozhlasu.

 

Časopis Roverský kmen - červen 2013


 

Časopis Rodina a škola

 

Metropolis Brno o výstavě Vedem

 

Šalom alejchem - Terezínská štafeta - 5.5.2013


V rámci vysílání Českého rozhlasu a Židovské obce v Praze zazněla ve vysílání 5.května 2013 krátká reportáž o Terezínské štafetě. Odkaz na web Českého rozhlasu.

 

Český rozhlas - Radio Wave


Reportáž radia Wave z 19.prosince 2012 o projektu Vedem 2010 a soutěži Převezměte terezínskou štafetu.




Zdroj:http://www.rozhlas.cz/radiowave/rentgen/_zprava/rentgen-projekt-vedem-a-posledni-neuron--1152645

Český rozhlas 1 - Radiožurnál

Reportáž Českého rozhlasu z 16.prosince 2012 o výstavě a projektu Vedem 2010.




Zdroj: http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/1150265

Český rozhlas 7 - Radio Praha

V ruskojazyčném vysílání rádia Praha byla odvysílána reportáž o výstavě Vedem, republice ŠKID v návaznosti na petrohradskou republiku ŠKID, kterou byli inspirovaní právě i kluci z Jedničky v Terezíně...

Více na http://www.radio.cz/ru/rubrika/radiogazeta/terezinskoj-respublike-shkid-ispolnilos-70-let

ČASOPIS TEREZÍNSKÁ INICIATIVA - PROSINEC 2012 (62)



ČASOPIS TEREZÍNSKÁ INICIATIVA - ŘÍJEN 2012 (61)



  

ČASOPIS TEREZÍNSKÁ INICIATIVA - KVĚTEN 2012



Zdroj: http://www.terezinstudies.cz/cz2/TI/newsletter/newsletter

 

MF DNES - 8.BŘEZNA 2012


 

ZAMYŠLENÍ RÁDIA ČESKO - MINUTA TICHA


Na konci týdne, kdy právníci i veřejnost do detailu probírali údajné židovství jednoho soudního znalce ve vztahu k hodnověrnosti jeho posudku, se na nádraží v Bohušovicích nad Ohří sešlo pár desítek lidí. V České republice je více než 2800 železničních stanic a zastávek. Každá z nich má svou historii, svůj příběh. Ten bohušovický je však mezi všemi ostatními výjimečný. Tragicky výjimečný.

Na místním nádražíčku od listopadu 1941 zastavovaly nejen běžné osobní a nákladní vlaky, ale bylo také cílem a současně výchozím místem i vlaků jiných. Do konce května 1943 sem jako do cílové stanice přijížděly soupravy s českými, moravskými i dalšími evropskými Židy. 

Přivážely lidi, kteří byli již dříve připraveni o práci, majetek, domov i důstojnost. V blízkém terezínském ghettu jich později na 35 000 našlo smrt, nemálo se jich však ještě z Terezína do Bohušovic vrátilo. Soupravy, které odtud vyjížděly na východ, tentokrát směřovaly do vyhlazovacích táborů. 

V neděli 15. ledna se na bohušovickém nádraží odhalovala pamětní deska: Česky, hebrejsky, anglicky a německy připomíná drama, o němž nejspíš většina těch, kdo tudy jezdí, nemá ponětí. Během pietního aktu projížděly stanicí nákladní vlaky, zastavil i jeden osobní. 

Dunění kol, skřípění brzd a hlášení nádražního rozhlasu občas přehlušovaly vzpomínky přeživších, mísily se se zpěvem mladých lidí. Odhalení pamětní desky bylo především jejich dílo. To oni, studenti a pedagogové Přírodního gymnázia v Praze, se takto rozhodli uctít památku těch, kdo přes bohušovické nádraží šli vstříc utrpení i smrti. 

V jednom okamžiku pietního aktu byli přítomní požádáni o minutu ticha. Myšlenky a představy jsou rychlejší než slova, a když jsem zavřel oči, viděl jsem v duchu zubožené lidi, kteří pod dozorem SS a českých četníků vystupují z vlaků s číslem, zavěšeným na kartičce pověšené na provázku kolem krku. Řadí se do čtyřstupů a pochodují do Terezína. 

Vybavil se mi i obraz jiný: Tentokrát stály na kolejích dobytčáky přistavené k cestě do Osvětimi. Úzký pruh mezi kolejemi byl pro desetitisíce českých a moravských Židů posledním kouskem země, na němž doma stanuli. 

A potom – ne že bych si to přál – mi všechno v mysli přehlušily události předchozího týdne: Téměř 70 let po válce se v České republice úředně zkoumá, zda někdo je, nebo není Žid. Židovství se určuje rozborem jeho jména. Židovským původem se zpochybňuje kompetence pro určité profesní úkony. 

Nařčený odborník pro jistotu uvádí, že Žid není, zatímco poradce českého prezidenta od něho požaduje jasné prohlášení: Jestliže není Žid, má se bránit! Jinými slovy: V tomto nesmí být pochyb! 

Nevím, co prožívali ostatní během minuty ticha na bohušovickém nádraží, když se zde odhalovala pamětní deska obětem židovských transportů. 

Já cítil smutek, a to nejen kvůli zavražděným. 


Autor je ředitel Židovského muzea v Praze 
Autor: Leo Pavlát

 


zdroj: www.rozhlas.cz/radio_cesko/analyzy/_zprava/1007763

 

MF DNES - 18.LEDNA 2012

 

Pražské gymnázium Přírodní škola rozvíjí pozoruhodné projekty o holocaustu



Gymnázium Přírodní škola v Praze 9-Letňanech již více než dva roky rozvíjí pozoruhodné projekty, spjaté s obdobím holocaustu. Přiblížili jsme si je také v našem pořadu. Malou rekapitulaci i informaci o tom, co nového se událo v letošním roce, přinášíme v příspěvku, který napsal ředitel školy, ing. František Tichý. 

Když jsme v září 2009 v našem gymnáziu zahájili celoroční projekt věnovaný holocaustu, netušili jsme, jak silně toto téma vstoupí do našich životů. Skupinky studentů se několik dopolední věnovaly osudům vybraných osobností. Mezi nimi nás zvláště zaujaly život a tvorba vrstevníků našich dětí – chlapců z Domova 1 v terezínském ghettu. A tak, ačkoli jsme projekt na jaře 2010 oficiálně zakončili návštěvou Osvětimi, cítili jsme, že ve skutečnosti nekončí nic. Copak jsme mohli vzpomínky na zavražděné děti, které jakoby se postupně stávaly členy našeho školního společenství, jen tak odložit? Proto jsme se pustili do dalších aktivit.

Položili jsme pamětní kameny – stolpersteiny – před domy, v nichž před deportací žili dva talentovaní umělci, nacisty zavraždění chlapci: Petr Ginz a Hanuš Hachenburg. Vydali jsme Hachenburgovy básně ve sbírce „Hned vedle bílá barva mráčků“ a na adrese www.vedem-terezin.cz jsme spustili webové stránky věnované terezínskému chlapeckému domovu 1 a časopisu „Vedem“. Na dané téma jsme uspořádali i vzpomínkové setkání v pražské Městské knihovně.

V práci jsme pokračovali i letos. Začátkem roku naši studenti vyrobili loutky a nacvičili hru „Hledáme strašidlo“, kterou Hanuš Hachenburg napsal v Terezíně pro časopis „Vedem“. Její představení, doplněné vyprávěním o ghettu, „Vedem“ a Hanušovi jsme provedli v Praze i Brně.

I když byl časopis „Vedem“ výjimečný, říkali jsme si, že by bylo dobré zpřístupnit na našich stránkách také další terezínské časopisy. A tak se nám díky velkorysé podpoře kolegů z Čech a Izraele podařilo získat a zveřejnit skeny časopisů „Domov“ a „Kamarád“.

Zdálo by se, že můžeme být spokojeni. Jakkoli jsme ale rozšiřovali rozsah webových stránek i naše aktivity, trápilo nás, že téma holocaustu příliš neoslovuje dnešní mladé lidi. Proto jsme se za podpory Židovského muzea v Praze a několika pamětníků rozhodli zorganizovat soutěž pro žáky základních škol a studenty gymnázií. Jmenuje se „Převezměte terezínskou štafetu“ a věříme, že mladým lidem téma holocaustu přiblíží.

Do prvního kola se zapojilo přes 120 soutěžících z 24 škol z celé republiky. Tím ale soutěž zdaleka nekončí. Druhé kolo, do kterého se mohou zapojit všichni mladí zájemci, bylo zahájeno minulý měsíc. V jeho rámci účastníci mohou nejen hlouběji proniknout do textů kluků vězněných v Terezíně, ale po jejich vzoru vytvořit i časopis vlastní, jeho dnešní pokračování.

Jsme rádi, že můžeme takto přispět k oživení paměti a předání poselství těch, kteří zahynuli. Je to pro nás všechny obohacením a ctí. Za nejcennější však považujeme setkání a přátelství s přeživšími šoa, s nimiž jsme se během našich aktivit seznámili. Moudrost, vnitřní síla, nadhled i vidění skutečných hodnot těchto lidí daly naším životům hlubší směr a zakotvení. Děkujeme jim a přejeme radost z každého okamžiku života.

 



zdroj: www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/983818

PŘEVEZMĚTE TEREZÍNSKOU ŠTAFETU



Tak se jmenuje projekt kluků a holek z gymnázia Přírodní škola v Praze Letňanech. Jeho cílem je přiblížit dnešním mladým lidem téma holocaustu, tedy systematické likvidace Židů v období druhé světové války.

Vybrali si k tomu jeden neobyčejný případ. Děti a mládež z terezínského ghetta si totiž vydávali svůj časopis VEDEM. Jeho autoři měli v náročných podmínkách internace jen minimální technické vybavení, přesto vznikal zajímavý časopis, ve kterém nechyběly reportáže, komiksy, romány na pokračování a další zajímavé rubriky. 

Výsledek této práce byl určený jen klukům a holkám z ghetta a směli si nové číslo vždy jen večer nahlas mezi sebou přečíst. Čísla časopisu se ovšem dochovala dodnes a s odstupem času vypovídají o tom, jak se v terezínském ghettu Židům žilo. 

Mladí kluci, středoškoláci, kteří chtějí povědomí o osudech židovských dětí rozšířit i mezi ostatní, pátrali po zmíněném časopisu nebo po někom z autorů. Podařilo se jim dokonce zorganizovat setkání s jedním z těch, kdo pro časopis VEDEM psali. 

O tom všem píšou články, založili si webové stránky a točí vlastní filmy. Poslouchejte pondělní Domino a dozvíte se mnoho zajímavého o tématu holocaustu, které je sice vážné, ale rozhodně bychom na něj neměli zapomínat. 

 


Autor:  Jan Herget  (jht)
Zdroj: www.rozhlas.cz/domino/zajimavosti/_zprava/972323

TV METROPOL - Ranní ladění (20.září 2011)




Zdroj: www.metropol.cz/porady/metropolitni-servis/858/archiv/

MF DNES - 19.září 2011



Článek MF DNES

TEREZÍNSKÁ INICIATIVA:
Studenti objevují Hanuše Hachenburga



Jméno soukromého pražského gymnázia Přírodní škola asi málokomu z nás něco říká. Ale mělo by:
Studenti této školy v čele se svým učitelem Františkem Tichým se pustili do náročných projektů, které se nás velice týkají. Kdo má přístup na internet, může si díky nim na adrese: www.vedem-terezin.cz/home.html přečíst všechna čísla slavného časopisu terezínského chlapeckého domova č.1 "Vedem". (V našem časopise - č. 54, s. 17 - jsme o VEDEM na internetu psali - pozn. redakce.) Při
pročítání tohoto časopisu studenty hluboce zaujaly i dojaly terezínské básně Hanuše Hachenburga, nesmírně talentovaného, ani ne 14 letého chlapce, který později zahynul v Osvětimi. Objevili i jeho loutkovou divadelní hru "Hledá se strašidlo", která v Terezíně nebyla uvedena, a rozhodli se ji uvést do života. Úkol to nebyl snadný, sami si museli vytvořit veliké loutky a naučit se s nimi současně hrát a říkat - ne, nejen říkat, doslova prožívat - text, ale zvládli to výborně a tak 21. 6. 2011 ve Vzdělávacím centru židovského muzea v Praze (a den na to v Brně) jsme mohli zhlédnout zajímavý a emotivně velmi silný pořad z díla tohoto slibného mladičkého, ale překvapivě vyzrálého autora, jehož tvorba byla tak krutě ukončena. V první části programu nás přivítala terezínská hymna "Všecko jde…" a následně jsme se v několika větách dozvěděli to málo, co se o Hanušově životě ví. Není známo, proč chlapec, i když měl rodiče, pobýval od svých 8 let v židovském sirotčinci, z něhož byl v říjnu 1942 deportován do Terezína; z několika vzpomínek Zdeňka Ornesta se nám přibližuje jeho pobyt v Terezíně, v prosinci
1943 odjíždí do rodinného tábora v Auschwitz-Birkenau, kde končí jeho krátký život. S tímto vědomím potom o to dojemněji zazněla recitace veršů, které studenti sesbírali z archivu terezínské tvorby a které ve spolupráci s Marií Rút Křížkovou posléze vyšly v nakladatelství Baobab v útlé knížečce pod názvem "Hned vedle bílá barva mráčků". Básně plné silných citů, touhy, smutku, naděje… Mnohé verše jako by předjímaly to, co chlapce čeká, třeba když píše:

"…jsem sám
v popeli po plameni
a vím:
Nic není."

Po krátké přestávce chlapci a děvčata nastoupili s velikými loutkami, které drželi v rukou tak, jako by se sami do nich převtělovali: krále, jeho rádce, smrtku, esesáka a další postavy hry. Ostrá satira evokuje atmosféru totality a strachu jako nástroje její moci. Vystupuje tam i postava jednoho Žida - a to je snad jedna z věcí, kterou jsem ve hře tak docela nepochopila: je tam totiž vykreslen spíše negativně. A především nejasné mi bylo zakončení: v okamžicích, kdy král se pere se smrtkou o to, kdo z nich je vinen neúspěchem, stojí na scéně i onen Žid. Čekala jsem, že hra vyústí v tom, že král i smrtka se spojí a svalí vinu na něj. V tu chvíli ale hra - jakoby uťatá - končí. Musím říci, že obdivuji upřímný zájem a obrovský elán a nasazení, s nímž se studenti zabývají terezínskou problematikou.
Zopakujme si, co už udělali: Přenesli na internet kompletní časopis Vedem, sesbírali a vydali knížku
s básněmi Hanuše Hachenburga, a uvedli na scénu jeho divadelní hru. A ještě jdou dál. Teď se pustili do dalšího nesnadného počinu: chtějí v Terezíně s jeho bývalými nedobrovolnými "obyvateli" natočit jejich vzpomínky a příběhy. Je na nás, abychom jim v tom co nejvíce pomohli Přihlaste se, prosím, kdo jste ochotni se na tom podílet! Je to přece v našem zájmu a je to i jeden z hlavních cílů Terezínské iniciativy, aby se nezapomínalo.

Podpořme proto jejich snahu!
Všem za to předem děkuji.


Celé číslo časopisu Terezínské iniciativy a zdroj článku: www.terezinstudies.cz/pdfs/newsletter56.pdf

Michaela Vidláková

MYŠLENKY PŘI ČTENÍ WEBOVÝCH STRÁNEK VEDEM



Podle tzv. nacistických norimberských zákonů, roku 1944, když mi bylo 14 let, mě musili rodiče odevzdat německým nacistům, aby mě uvěznili v Terezíně. Do čtrnácti let jsem byla od transportu chráněna tím, že moje maminka byla nežidovského původu a tím moje krev byla "smíšena".  Ostatní zákazy, a jiné pronásledováni Židů, se vztahovaly i na nás, míšence. Můj bratr Petr byl o dva roky starší než já, a proto byl odveden o dva roky dřív. 
Sešla jsem se s ním v Terezíně jen nakrátko a mohla jsem, i když velmi omezeně, pozorovat intenzitu jeho činnosti.  I za velmi těžkých poměrů v Terezíně redigoval časopis Vedem, psal a kreslil a staral se o to, aby duch tvořivosti a pozitivního myšleni nebyl zničen, pokud tělo ještě žije. 
O 66 let později, už ne čtrnáctiletá, ale osmdesátiletá, jsem otevřela webové stránky Vaší Přírodní školy. Byla to pro mne šťastná chvíle. Viděla jsem, že jste pochopili, o co tehdy těm chlapcům vlastně šlo, a že ten boj mezi dobrem a zlem, mezi zotročením a svobodou stále pokračuje. To, že jste se ujali tohoto tématu a vyjadřujete jej Vaším ztotožněním s těmi, kteří tvořili Vedem, z nichž většina nepřežila, děláte velmi důležitý čin. Je to dokonce víc, než mluvení anebo psaní článků, je to to nejdůležitější: Dáváte přiklad.

Chava Pressburger (sestra Petra Ginze)

ČASOPIS Z GHETTA TEREZÍN POKRAČUJE NA INTERNETU


Praha – Studenti soukromého pražského gymnázia Přírodní škola vytvořili webové stránky časopisu Vedem. Stejnojmenný časopis vydávali za nacistické okupace chlapci v terezínském ghettu. Ze stovky těch, kteří se na vydávání časopisu podíleli, většina zahynula v koncentračním táboře v Osvětimi. Válku jich přežilo patnáct, šest z nich ještě žije. Web Přírodní školy chce interaktivní formou přiblížit tematiku holokaustu především mladým lidem.

Video: Reportáž Lucie Komňacké


Časopis Vedem začal vycházet v prosinci 1942 z iniciativy tehdy čtrnáctiletého Petra Ginze. Vedem psali, redigovali a ilustrovali chlapci mezi dvanácti a patnácti lety, žijící v bloku L417 neboli 1. chlapeckém domově (dnes je zde muzeum ghetta). Zmiňovali se něm jako Republice Škid, nazvané podle knihy o Škole imjeni Dostojevskogo - Škid - při chlapeckém sirotčinci v Petrohradě počátkem dvacátých let. Vedem vycházel dva roky každý týden, zpravidla ručně psaný.

"Nejde jen o...

... vzpomínání na holokaust a na hrůzy války, ale i o to, že se od terezínských chlapců můžeme v lecčem inspirovat. Způsob samosprávy a toho, jak si ti kluci pomáhali, je blízký tomu, k čemu se děti snažíme také vést." /František Tichý, učitel na Přírodní škole/ 

Více než 65 let poté se ve vydávání časopisu rozhodli pokračovat gymnazisté stejně staří jako původní autoři příspěvků. Internetové stránky představují v digitalizované podobě velkou část textů, které psali chlapci v terezínském ghettu.

Terezínský časopis Vedem / Výtvarná…"Zajímavá je rubrika Toulky Terezínem, ve které vycházely reportáže o jednotlivých objektech ghetta," upozornil student Přírodní školy Matouš Bičák. Toulky Terezínem doplňuje interaktivní mapa a porovnání dobových a současných fotografií.

Zhodnotit výsledky studentského projektu přijel z kanadského Toronta Jiří Brady, pamětník terezínského ghetta, který do časopisu Vedem taky přispíval. "Webové stránky mají úžasně zorganizované," pochválil projekt gymnazistů.

Web časopisu Vedem obsahuje i rubriku Hádanky, kvízy a hry, kde najdou inspiraci učitelé, kteří by chtěli o holokaustu vyučovat zajímavější formou. Stránky jsou dostupné v české i anglické verzi.

4. 12. 2010 , autor: ČT24

 

NOVÝ ŽIVOT ČASOPISU VEDEM Z TEREZÍNSKÉHO GHETTA


V minulém pořadu jsme vám představili nevšední projekt studentů pražského gymnázia Přírodní škola. Podrobně se seznámili s dějinami ghetta v Terezíně, a zejména s autory poloilegálně vydávaného časopisu „Vedem“: Mladými, umělecky nesmírně talentovanými židovskými chlapci, kteří za války v převážné většině zahynuli. V pražské Městské knihovně jim studenti gymnázia Přírodní škola věnovali tento měsíc komponovaný pořad. Nabídl vhled do činnosti dnešních mladých lidí, jejichž projekt se dále rozvíjí. 

Po mnoha měsících, kdy jsme sledovali osudy chlapců deportovaných v terezínském ghettu, jsme stále naléhavěji toužili více upozornit na jejich život, práci a památku.

Prvním krokem k tomu se stala spolupráce s občanským sdružením Stolperstein, které stojí za projektem „Kameny zmizelých“. V červnu loňského roku jsme tak vložili pamětní dlažební kostku do chodníku před domy, kde až do deportace za druhé světové války žili pozdější šéfredaktor terezínského časopisu „Vedem“ Petr Ginz a mladý básník Hanuš Hachenburg. V návaznosti na to jsme si začali dopisovat s Petrovou sestrou paní Chavou Pressburger, žijící v Izraeli: O jejím nesmírně talentovaném bratrovi, holokaustu, ale i naší škole a dalších plánech.

Prvním z nich bylo vytvoření webové stránky časopisu „Vedem“. Děti i učitelé přepisovali rukou psané články z archivu a patnáctiletý Matouš během několika měsíců web vytvořil. Na jeho stránkách je možno najít nejzajímavější texty z časopisu „Vedem“ včetně vyprávění o životě a samosprávě v terezínském chlapeckém domově jedna. Shromážděné texty ale nabízejí i prohlídku někdejšího terezínského ghetta prostřednictvím interaktivní mapy a reportáží, které tehdy kluci napsali. Díky velkorysé podpoře Památníku Terezín je možno na našem školním webu najít i skeny všech stránek časopisu „Vedem“.

Web jsme spustili 1. prosince loňského roku na adrese www.vedem-terezin.cz. Dva dny nato dorazil na návštěvu naší školy Jiří Brady. Po válce našel nový domov v Kanadě, ale v Terezíně jako chlapec prožil více než dva roky a na tvorbě časopisu „Vedem“ se podílel. Dopoledne s ním bylo silným zážitkem. Nejen tím, že jsme se mohli setkat s jedním z někdejších terezínských kluků, ale i zajímavou premiérou. Pan Jiří totiž přinesl noty Hašlerovy písně, na jejíž melodii byla zpívána hymna chlapecké samosprávy „Škid“. A tak jsme si ji společně, pravděpodobně poprvé po 66 letech, zazpívali.

Další část projektu sledovala loni osudy a tvorbu Hanuše Hachenburga. Hloubka jeho veršů nás stále více fascinovala a naším snem bylo všechny jeho básně shromáždit a vydat knižně.

Se studenty Filipem a Danem jsme se pohroužili do detailního studia časopisu „Vedem“ v archivu Malé pevnosti a list po listu pátrali po Hanušových básních. Pro náš nápad se podařilo získat i skvělé lidi z nakladatelství Baobab a Marii Rút Křížkovou, takže během léta byly texty připraveny. Tehdy přišel i nečekaný e-mail ze Spojených států. Paní Ruth Adelman v něm psala, že její otec byl Hanušův bratranec a našemu projektu nesmírně fandí. V polovině prosince pak Hanušova sbírka nazvaná „Hned vedle bílá barva mráčků“ konečně vyšla.

A projekt pokračuje dál. Během letošního ledna skupina studentů vyrobila loutky a nacvičila Hanušovu hru „Hledáme strašidlo“. Další tým zhudebnil Hanušovu báseň „Dětem“. A v únoru jsme se sešli se všemi příznivci a dobrodinci v Městské knihovně v Praze.

Nevíme, co je ještě před námi. Cítíme ale, že mnohé z toho, co při naší návštěvě Terezína před dvěma roky začalo, pokračuje svou vlastní cestou. Příběh hledání dobra, světla a přátelství totiž nikdy nekončí, jen pokračuje v dalších generacích. Je nám opravdovou ctí, že i my jsme jeho součástí.

Autor je učitelem Přírodní školy. Zde najdete jeho první článek na téma "Studenti gymnázia Přírodní škola představí život a tvorbu chlapců z KT Terezín"