Ostrava (Navazujem)


Jsme tři kamarádi (Eliška, Lenka a Filip) a pocházíme z Ostravy. Chodíme na osmileté gymnázium, a i když máme rozdílné koníčky, spojuje nás zájem o dění ve světě a problematiku druhé světové války a holocaustu. V loňském školním roce jsme se zúčastnili soutěže Převezměte terezínskou štafetu a napsali časopis Navazujem. Díky tomu jsme se dostali ke skupině skvělých lidí s podobnými zájmy a mohli se taky zapojit.

Zajímáme se o dějiny Židů z Ostravy za druhé světové války. Pravidelně se setkáváme s pamětnicí původem z Brna, která ale většinu svého života prožila v Ostravě. Díky ní jsme se dozvěděli o transportu Židů z Terezína do Švýcarska, jehož se zúčastnila na konci války. Také< jsme navštívili jedinou židovskou modlitebnu v Ostravě a nahlédli do života židovské obce. Nadále se zabýváme tímto tématem a na podzim jsme se zúčastnili dějepisné soutěže Šumná Ostrava, která námětově čerpala z bohatých židovských dějin Ostravy.

Dostali jsme do ruky báseň, která se jmenuje „Dějiny domova Nešarim“. Kluci z domova 7 (na L 417) ji napsali ještě za svého pobytu v Terezíně. Ti, kteří přežili, ji poté vydali v malém nákladu jako dárek k 90. narozeninám pro svého vychovatele Františka (Franty) Maiera. Popisuje se v ní každodenní život na domově i neustálá hrozba transportů a nemocí. Na domově 7 bylo ubytováno asi 40 kluků narozených především v letech 1930 – 1931. Hlavní ideou bylo zachování psychické pohody kluků, kteří většinou vynikali ve fotbalu (nebo aspoň zapáleně fandili). Mezi chlapci vznikla mimořádná přátelství, která pořád trvají, i když už jim zdravotní stav nedovoluje se scházet. Na domově vznikaly tři konkurenční časopisy - kromě nejznámějšího Rim Rim Rim (s šéfredaktorem Pavlem Lionem) to byly i Nešar a Noviny. Domov úplně zanikl po transportech na podzim roku 1944, kdy odjela většina kluků do Osvětimi, kde zahynuli.
Pokusili jsme se báseň přepsat i s chybami a tehdejšími výrazy, aby byl text autentický.


 

Putovní výstava Vedem v Ostravě


Přestože výstava Vedem už opustila Ostravu a vydala se na cestu do Humpolce, ráda bych ještě na chvíli zavzpomínala na její vernisáž, která se uskutečnila na začátku září v Ostravském muzeu. Naše pozvání kromě rodiny a přátel přijali také hosté, kteří dobu druhé světové války přímo zažili nebo se jejímu tématu usilovně věnují. O tom, jak to chodilo v terezínském ghettu, nám povyprávěla dáma a pamětnice, jež zde spolu s rodinou strávila několik let svého dětství. Následovala slova pana Salomonoviče, člověka taktéž přeživšího válku. Na závěr jsme si společně prošli v muzeu souběžně probíhající výstavu „Nezapomněli jsme na ně?“ týkající se historie ostravských židovských rodin. Průvodkyni nám dělala paní Salomonovičová, další významný host vernisáže a zároveň autorka výstavy. Je sice škoda, že výstava u nás mohla setrvat jen necelý měsíc, ale i tak jsme moc rády, že podnikla svou pouť téměř přes celou republiku a zavítala i do „černé“ Ostravy.

 

Ostravský tým Navazujem

 

Více o výstavě najdete na oficiálních stránkách.