Plzeň (Terezínky)


Milý kamarádi, Zdraví vás Terezínky z Plzně. Rády bychom vám trochu popsali, co jsme udělaly od chvíle, kdy jsme se s vámi v Praze rozloučily.
__Jak jsme vám tam již říkaly, kontaktoval nás pan Michal Brummel. Tento úžasný člověk byl bratrancem Lilky Brummelové, které jsme věnovaly jeden článek našeho časopisu (‚Rozhovor s tím, kdo nepřežil‘). Našli jsme si ji v knize vydané naším gymnáziem, ve Spolužácích, kde jsou zaznamenány příběhy všech bývalých židovských žáků. Pan Brummel byl bohužel celé září na dovolené, ale 10. Října jsme se s ním konečně setkali. Vzal nás do domu projektovaného architektem Loosem, kde dřív bydlely jeho sestřenice s rodiči, i on se svojí maminkou. Nejdříve nás provedl domem, popsal, kde se nacházela jaká místnost, kde se dělaly přestavby, co z nábytku se za války ztratilo, i něco k samotnému architektovi.
__Teprve potom nám začal vyprávět o svojí rodině. Z těch, co jako malý znal, zůstal vlastně sám. Ze začátku nám dělalo celkem potíže vyznat se v jeho rodokmenu. Na začátku jsou tři bratři Leo, Jan, otec pana Brummela a jejich sestra Markéta. Všichni židé. Leo a Jan si vzali sestry Liebsteinovi, Gertrudu a Janu, také židovky. Třetí bratr si vzal Valerii, matku Michala Brummela, která byla ovšem katolička a Markéta se provdala za Lea Eisenschimla, žida. Leo a Gertruda měli dvě dcery, sestřenice pana Michala, Evu a Lilku. Jan s Janou byli bezdětní a stejně tak i Markéta s Leem.

Terezínky

__Celá rodina Brummelových byla nakonec deportována do různých koncentračních táborů. Celá, vyjma Evy, která roku 1939 odjela díky Nicholasi Wintonovi do Ameriky a právě Michala Brummela a jeho matky, kteří až na některá omezení, (pan Michal nesměl chodit do školy například) žili po celou tu dobu v Plzni.
__S panem Brummelem jsme se bavili o všech možných věcech, je to zajímavý a chytrý člověk, který toho opravdu hodně zažil. Ukázal nám kde se jako děti schovávali v domě, půjčil nám k nahlédnutí dopisy, pohlednice i fotografie své rodiny a dal nám kontakt na další pamětníky v Plzni, kteří by nám mohli vyprávět další příběhy.
Rozhodli jsme, že bychom chtěli zkoumat hlavně události týkajících se Plzeňských židů přesouvaných do koncentračního tábora BIIb, neboli Terezínského rodinného tábora. V září 1943 byli totiž všichni židé z Plzně a okolí transportováni právě tam.